Čtrnáctiletá fotbalistka Mája nedá bez míče ani ránu. Cestu za profesionální kariérou má ale těžší. Pochází ze sociálně znevýhodněného prostředí. Holka z rodiny šesti dětí ještě neměla možnost sledovat na vlastní oči důležitý zápas na velkém stadionu. Splnit sen jí pomohl Nadační fond Albert.
Talent ale také vytrvalost a cílevědomost Máje (14), která vyrůstá s pěti sourozenci, rozhodně nechybí. Fotbal hraje od svých deseti. Aktuálně kope za Zlín v první lize starších žákyň, třikrát týdně dojíždí z nedaleké vesnice na hodinu a půl trvající trénink. O víkendech ji čekají zápasy.
V jednu zářijovou středu ale hru sledovala, a to z ochozu edenského stadionu. Sešívaní, tedy vlastně sešívané, se utkaly s istanbulským Galatasaray o postup do Ligy mistryň, nejvyšší evropské klubové soutěže. Levá záložnice totiž sní o tom, že za vršovický klub jednou nastoupí.
Zápasem ale zážitek nekončil, Mája se podívala do VIP prostor včetně prezidentské lóže, kam se jen tak nějaký smrtelník nedostane. Z blízka si prohlédla sbírku trofejí, které vršovický klub nashromáždil za více než 130 let svojí existence, a nahlédla i do zázemí stadionu. Nakonec skutečně vyběhla na trávník, byť ne v červenobílém dresu, a převzala míč s autogramy hráček.
Životní zážitek
„Bylo skvělé podívat se na všechna ta místa a zažít tak důležitý zápas na vlastní kůži,“ neskrývala Mája nadšení stejně, jako byly udivené její spoluhráčky, když jim o návštěvě Prahy vyprávěla. „Měly za mě radost, i když jsou většinou sparťanky.“
Pro Máju byla tato zkušenost další motivací na náročné cestě, která bude pokračovat sportovní střední školou a angažmá v různých klubech, než třeba opravdu zakotví ve Slavii.
Jak ale dopadl zápas o účast v prestižní soutěži? Více než čtyři tisíce slávistů fandilo, seč jim hlasivky stačily, chorály „Pojďte holky dáme gól, dáme gól, …“ musely být slyšet snad až do Májina rodného Zlína.
Velmi vyrovnaný zápas šel do prodloužení. Istanbulský tým brzy vstřelil druhý gól a Slávistkám se už nepodařilo vyrovnat. Jejich sen o letošní účasti v Lize mistryň tím bohužel skončil, ve stejný večer se ale ten Májin snad aspoň o kousek přiblížil svému naplnění.